Carskoje Selo a jeho Jantarová komnata
úterý, června 30, 2009
Při našich cestách po okolí Petrohradu jsme nemohli minout Carskoje Selo. Chtěli jsme vidět aspoň kopii tzv. osmého divu světa, Jantarové komnaty.
Jantarová komnata byla zhotovena v 18. století a umístěna v Carském Selu až do roku 1941, kdy ji ukradli nacisté. Její umělecká hodnota byla obrovská (umělecká díla z Jantarové komnaty vážila skoro pět tun). Jednalo se o desky s jantarovou výzdobou, jantarový nábytek a zlato. Ve druhé světové válce byla komnata rozebrána a odvezena do Königsbergu. Odtamtud zmizela neznámo kam. Někteří pamětníci tvrdí, že leží na dně moře, jiní, že její jednotlivé části jsou v soukromých sbírkách. Každopádně jde o záhadu, která bude asi sotvakdy rozluštěna. V Carském Selu byla otevřena kopie Jantarové komnaty. Kopie skvostů, které byly zhotoveny podle fotografií a kreseb. A právě ty jsme chtěli vidět na vlastní oči.
Z Petrohradu jsme vyjeli brzy ráno, protože místní dopravní špička bývá neúnosná. Cesta bez kolon trvá zhruba hodinu a půl, v kolonách, kdy počty pruhů na silnici ztrácejí na významu, protože auta se mačkají jedno na druhé, můžete jet po silnici M10 dobré tři hodiny. Z centra Petrohradu je to až na místo 45 kilometrů. Nenechte se zmýlit některými mapami – někde je Carskoje Selo uváděno pod jménem Puškino.
Po sjezdu z hlavní silnice M10, která spojuje Petrohrad a Moskvu, jsme vjeli do městečka Puškino. To má asi 80 000 obyvatel, takže z pohledu Rusa jde o větší vesnici. Ukazatele vedoucí k paláci jsme nepotkali, proto jsme chvilku bloudili. Cestu nám nakonec ukázal dopravní policista, který na silnici měřil rychlost jedoucích vozidel.
Zaparkovali jsme nedaleko komplexu. Měli jsme ještě čas, protože jsme jako neorganizovaní turisté měli vstup povolen až od dvanácti hodin. Pokud jedete se zájezdem, dostanete se do paláce už v deset hodin dopoledne. Vydali jsme se do zahrad, které jsou opravdu obrovské. Před palácem pečlivě udržované francouzské zahrady, ze zadní strany parky v anglickém stylu, jezírka a altánky.
V poledne jsme se dostavili k pokladnám. Jako zahraniční turisté jsme měli vstupenky několikrát dražší než Rusové. Ceny se pohybovaly v rozmezí 300 až 500 rublů (podle výběru průvodce a množství sálů – můžete si přikoupit i návštěvu lázní v zahradách). Vybrali jsme si základní okruh včetně Jantarové komnaty. V paláci je veřejnosti přístupných asi 20 komnat a prohlídka je jednosměrná, striktně určená. V každém sálu hlídá děžurná, důchodkyně s židličkou v rohu místnosti.
Velký sál, který v prohlídkovém okruhu předcházel Jantarové komnatě, nás ohromil svým leskem a majestátností. Zrcadla po jeho stranách odrážela sluneční paprsky a připadali jsme si jak v pohádce. Nástropní malba Triumf Ruska z osmnáctého století jeho velkolepost ještě podtrhávala. Oči přecházely od množství blyštivých zlatých odlesků.
A už jsme nedočkavě přicházeli k Jantarové komnatě. Menší místnost, která na první pohled není tak působivá jako Velký sál, ale při bližším prozkoumání uchvátí ještě více. Není průchozí středem, návštěvník do ní může pouze nahlédnout a krajem projít dál. Za provazy se tísnily davy lidí. Každý chtěl aspoň kopii tohoto skvostu vidět co nejdéle. Proudy turistických výprav (byli jsme v paláci v červnu, v době sezóny) nenechaly nikoho kochat se delší dobu. Ale i tak to byl zážitek.
Průvod lidí nás dotlačil až do obchodu se suvenýry, který si svou velikostí a nabídkou (ani cenami) nezadal s nabídkou suvenýrů v moderních galeriích západní Evropy. Matrjošky, knížky, obrázky, pohledy, videokazety, cetky s motivy Carského Sela nás ale k nákupu nepřesvědčily. Ale na obrovský komplex budeme ještě dlouho vzpomínat.
Celý článek
Jantarová komnata byla zhotovena v 18. století a umístěna v Carském Selu až do roku 1941, kdy ji ukradli nacisté. Její umělecká hodnota byla obrovská (umělecká díla z Jantarové komnaty vážila skoro pět tun). Jednalo se o desky s jantarovou výzdobou, jantarový nábytek a zlato. Ve druhé světové válce byla komnata rozebrána a odvezena do Königsbergu. Odtamtud zmizela neznámo kam. Někteří pamětníci tvrdí, že leží na dně moře, jiní, že její jednotlivé části jsou v soukromých sbírkách. Každopádně jde o záhadu, která bude asi sotvakdy rozluštěna. V Carském Selu byla otevřena kopie Jantarové komnaty. Kopie skvostů, které byly zhotoveny podle fotografií a kreseb. A právě ty jsme chtěli vidět na vlastní oči.
Z Petrohradu jsme vyjeli brzy ráno, protože místní dopravní špička bývá neúnosná. Cesta bez kolon trvá zhruba hodinu a půl, v kolonách, kdy počty pruhů na silnici ztrácejí na významu, protože auta se mačkají jedno na druhé, můžete jet po silnici M10 dobré tři hodiny. Z centra Petrohradu je to až na místo 45 kilometrů. Nenechte se zmýlit některými mapami – někde je Carskoje Selo uváděno pod jménem Puškino.
Po sjezdu z hlavní silnice M10, která spojuje Petrohrad a Moskvu, jsme vjeli do městečka Puškino. To má asi 80 000 obyvatel, takže z pohledu Rusa jde o větší vesnici. Ukazatele vedoucí k paláci jsme nepotkali, proto jsme chvilku bloudili. Cestu nám nakonec ukázal dopravní policista, který na silnici měřil rychlost jedoucích vozidel.
Zaparkovali jsme nedaleko komplexu. Měli jsme ještě čas, protože jsme jako neorganizovaní turisté měli vstup povolen až od dvanácti hodin. Pokud jedete se zájezdem, dostanete se do paláce už v deset hodin dopoledne. Vydali jsme se do zahrad, které jsou opravdu obrovské. Před palácem pečlivě udržované francouzské zahrady, ze zadní strany parky v anglickém stylu, jezírka a altánky.
V poledne jsme se dostavili k pokladnám. Jako zahraniční turisté jsme měli vstupenky několikrát dražší než Rusové. Ceny se pohybovaly v rozmezí 300 až 500 rublů (podle výběru průvodce a množství sálů – můžete si přikoupit i návštěvu lázní v zahradách). Vybrali jsme si základní okruh včetně Jantarové komnaty. V paláci je veřejnosti přístupných asi 20 komnat a prohlídka je jednosměrná, striktně určená. V každém sálu hlídá děžurná, důchodkyně s židličkou v rohu místnosti.
Velký sál, který v prohlídkovém okruhu předcházel Jantarové komnatě, nás ohromil svým leskem a majestátností. Zrcadla po jeho stranách odrážela sluneční paprsky a připadali jsme si jak v pohádce. Nástropní malba Triumf Ruska z osmnáctého století jeho velkolepost ještě podtrhávala. Oči přecházely od množství blyštivých zlatých odlesků.
A už jsme nedočkavě přicházeli k Jantarové komnatě. Menší místnost, která na první pohled není tak působivá jako Velký sál, ale při bližším prozkoumání uchvátí ještě více. Není průchozí středem, návštěvník do ní může pouze nahlédnout a krajem projít dál. Za provazy se tísnily davy lidí. Každý chtěl aspoň kopii tohoto skvostu vidět co nejdéle. Proudy turistických výprav (byli jsme v paláci v červnu, v době sezóny) nenechaly nikoho kochat se delší dobu. Ale i tak to byl zážitek.
Průvod lidí nás dotlačil až do obchodu se suvenýry, který si svou velikostí a nabídkou (ani cenami) nezadal s nabídkou suvenýrů v moderních galeriích západní Evropy. Matrjošky, knížky, obrázky, pohledy, videokazety, cetky s motivy Carského Sela nás ale k nákupu nepřesvědčily. Ale na obrovský komplex budeme ještě dlouho vzpomínat.
Celý článek
